Pohybově neklidné dítě

 

Pohybový neklid u dítěte je jedním z hlavních příznaků, že s ním není něco v pořádku. Dítě nám právě takovým svým neklidným chováním dává signál, že se děje něco, co není schopno ve svých myšlenkách zpracovat, vyhodnotit, ale hlavně vyjádřit. Proto při každém takovém chování, je třeba hledat příčinu v první řadě v okolí dítěte a snažit se přijít na to, co jeho chování vyvolalo.

 

Pohybově neklidné chování dítěte může být projevem momentální úzkosti nebo napětí. Když dítě zažilo něco vzrušujícího a chce nám to co nejrychleji vyprávět, jeho vyprávění je spojeno s poskakováním, pobíháním, ale jen co si ho vyslechneme neklid rychle ustoupí.

 

 

Podobně se může projevit i jeho chování. Pokud dítě něco vyvedlo, nebo se mu událo něco špatného a rodičům o tom ze strachu nechce říct či spíše neví jak jim to říct. Než na to rodič přijde, dítě se chová nevysvětlitelně. Ke zvýšené živosti se může přidružit neposlušnost, dítě nic nerespektuje, jakoby si vytvářelo tímto způsobem obranu před pocitem bezmoci a úzkosti.

 

Pohybový neklid se za poruchu chování začne označovat až tehdy, když zůstává trvalým rysem v jeho chování, nezávisí na situaci a na momentálním duševního stavu závisí jen částečně. Neposednost a neklid v předškolním věku se jeví jako fyziologický projev, případně neškodný rys temperamentu, avšak se vstupem do školy se stává problémem. Dítě se nedokáže přizpůsobit, stává se něčím, co překáží a rušivě působí na ostatní. Proto je velmi důležité včas odhalit a správnou pozitivní výchovou tlumit projevy dítěte, protože později se budou škody napravovat jen velmi těžko.

 

Ať už neklid dítěte pramení z jeho momentální úzkosti či je rysem jeho temperamentu, nebo je diagnostikováno jeho chování jako hyperaktivní syndrom – pohybový neklid se znaky poruchy, ve všech případech je základem úspěchu pozitivní rodičovská výchova, založená na pochopení.

 

 

- S dítětem mluvíme vždy klidně a pomalu. 

 

- Od útlého věku si všímáme vše pozitivní v chování dítěte a častým chválením na to reagujeme.

 

- Vždy dítě slovně oceníme za jeho snahu i když výsledek jeho činnosti není dokonalý.

 

- Dítěti jasně, klidně a krátce vždy vše vysvětlíme (zohledníme věk, to co vysvětlíme tříletému, nebude stačit jako vysvětlení sedmiletému a opačně).

 

- V komunikaci s dítětem striktně vynecháme všechny zákazy formou "Ne" (nedělej, nesmíš, nesahej, ne, ne, ...), důraz klademe na vysvětlení proč to, co dítě dělá, by dělat nemělo.

 

- Každou novou činnost, kterou dítě učíme mu musíme předvést a trpělivě s ním opakovat.

 

- Nežádáme od dítěte vykonávat činnosti, které jsou nepřiměřené jeho schopnostem.

 

- Postupně přenášíme na dítě zodpovědnost, je to velmi důležité pro jeho vývin.

 

- Pro dítě v předškolním věku a školou povinné dítě je vhodné vypracovat denní program, aby bylo jasné, kdy by mělo ráno vstát, jíst, hrát si, učit se, pomáhat doma, dívat se na televizi, chodit ven, uložit se ke spánku apod. Program je třeba aspoň zhruba dodržovat, i když se čas od času narušuje, a zde je třeba si uvědomit, že toto narušení ne vždy způsobuje dítě. Mnoho rodičů z jejich vlastních důvodů tento program často naruší, ani si to neuvědomují a pokud tuto skutečnost dítěti patřičně nevysvětlí a nezdůvodní, dítě pozdější vynucená důslednost v jeho dodržování nepřesvědčí o tom, aby si na něj zvyklo.

 

- Důležitá je důslednost v dodržování rodinných pravidel, a to bez rozdílu u všech dětí v rodině, samozřejmě vždy s přihlédnutím k věku.

 

- Oddělujeme chování, které se nám nelíbí od osoby dítěte.

 

- Vždy mu připomínáme, že ho máme rádi, ale nám se například nelíbí to co špatně udělalo, nebo jak se nevhodně chová.

 

- Za každých okolností ovládneme svůj hněv.

 

- V případě přestupku nezaujímáme příliš tvrdý, ale ani ne příliš povolný postoj.

 

- Také je velmi důležité dodržet případné výchovné opatření, pokud od některého brzy upustíme, těžko se nám ho později znovu podaří uplatnit.

 

- Pokud dítě dostává záchvat zlosti, v období tohoto záchvatu nic neřešíme, nedomlouváme mu a už vůbec se ho nesnažíme zvýšeným hlasem překřičet, dítě se často prostě uklidní jen naším pohledem do jeho očí, někdy pomůže i dotek - pohlazení, objetí, na které však často neklidné dítě reaguje nejdříve podrážděně.

 

- Dítě nikdy neodmítáme, ani netrestáme za neúspěchy v činnostech, včetně školních neúspěchů, které souvisejí s jeho zvýšenou potřebou pohybu nebo se sníženou schopností soustředit se.

 

- Neúspěchy nepovažujeme za lenost nebo úmyslnou neposlušnost.

 

Školní neúspěchy doma nezdůrazňujeme, neustále nepřipomínáme a neporovnáváme jeho výsledky se sourozenci či jinými dětmi, vrstevníky.

 

- Neustále upevňujeme v dítěti vědomí vlastní hodnoty, sebedůvěry a úcty k sobě samému.