Vaření a stolování pomocí smyslů

Nechme se vést pomocí našich smyslů při vaření a konzumování připravené stravy až k vrcholům kuchařského umění.

 

 

Aby bylo připravované jídlo skutečně kvalitní a chutné jeho přípravě se plně věnujeme. Skuteční mistři kuchaři jídlo při vaření nejen ochutnávají, očichávají, ale i ohmatávají a s trochou nadsázky lze říci, že ho i poslouchají. Tato zvýšená vnímavost určuje rozdíl mezi obyčejnou a labužnickou kuchyní.

 

Příprava a vaření pokrmů

Před každou přípravou pokrmu si umyjeme ruce. S potravinami zacházíme s láskou a musíme si uvědomit svou roli pro výživu sebe, rodiny a přátel, kterým jídlo připravujeme. Při přípravě jídel používáme kvalitní nádobí, které zachovává vitaminy, minerály a chuť připravovaných potravin. Pro vaření zeleniny je nezbytný pařák. Kořenová a listová zelenina vařená ve vodě většinu vitaminů a minerálů ztratí. Ovoce a zeleninu omyjeme, očistíme a nakrájíme až těsně před použitím. Takto zabráníme zničení rostlinných buněk kyslíkem – oxidaci a tím ztrátě nutriční hodnoty. Kvalitní a doma připravené jídlo je investice, která se vrátí v podobě dostatku energie našeho těla a v příjemném pocitu. Používejme proto vždy jen kvalitní a čerstvé zboží, nejlépe přísady, oleje, bylinky a koření. Každá přísada změní chuť, vůni a barvu pokrmu. Předpokládá se, že jídlo, které na pohled dobře vypadá, bude mít i lepší chuť. Za roky nadměrného solení a kořenění jídel s přílišným používáním tuků se však naše chuťové buňky otupily a tak se mnohokrát ztrácí skutečná chuť potravin. Proto k používání přísad přistupujme rozumně a nesnažme se za každou cenu přebít přirozenou chuť například čerstvého salátu tím, že ho přelijeme množstvím ostro-slaného dresinku.

 

Podávání pokrmů

Je umění, při kterém využijeme všechny smysly. Dekorativně naaranžované jídlo na talíři, upravený a prostřený stůl lahodí oku a pozvedne náladu. Mělo by to být samozřejmým rituálem, i když konzumujeme pokrm sami. Vnímání jídla zrakem rozhoduje o tom, jaký užitek pokrm přinese. 

 

Stolování, jedení a smysly

Lidské smysly uvedou do činnosti celou trávicí soustavu. Abychom měli z konzumovaného jídla skutečný požitek, dopřejme naším smyslům aktivně se zúčastnit.

Zrak – pohled na připravené jídlo dokáže zasytit duši. Než ochutnáme, prohlédněme si detailně vše, co máme na talíři.

Čich – odezva čichových buněk je pro vychutnání jídla zvlášť důležitá. Vůně jídla ovlivní jeho chuť, proto před jídlem nejprve "přivoňme".

Chuť – ochutnejme a pomalu žvýkejme. Všímejme si pocitů, které vyvolává chuť a vůně jednotlivých přísad. Když koušeme a polykáme potravu, procítíme každý jednotlivý krok. Pokud přistupujeme k jídlu vážně, uvědomujeme si, že s každým kouskem přijímáme do svého těla část přírody. Až padesát procent zažívání se odehrává v ústech. Nezapomeňme proto, že žaludek nemá zuby. Pokud má naše tělo dostat z potravy všechny potřebné živiny v co největším množství, musíme poslat žaludku potravu z úst dokonale rozemletou. Přejídání škodí žaludku, trávení a vstřebávání potravy. Vše co sníme navíc, i tak nestrávíme a v těle nestrávená potrava vytváří jedovaté zbytky.

Sluch – je dobré poslouchat při jídle hudbu. Zvlášť uklidňující hudba přináší harmonii a napomáhá rytmickému vylučování žaludečních šťáv. Při poslechu hudby obvykle déle žvýkáme každé sousto. Neplatí to však při poslechu mluveného slova. Soustředění se na obsah slyšeného, případně přemýšlení nad odpovědí v rámci konverzace u stolu, konzumaci jídla zrychlí a jídlo přímo hltáme. Po snědení si uvědomíme, že ani nevíme co jsme jedli. Pokud se konverzaci u stolu nemůžeme vyhnout, je nejlépe během ní odložit příbor a nejíst.

Hmat – některé druhy potravin konzumujeme rukama. Držení čerstvého chleba v ruce a cítění jeho vůně je prvním krokem k začátku trávicího procesu v organismu.

Šestý smysl – spolehlivě nám řekne, co naše tělo potřebuje. Stačí ho chtít jen poslouchat a dokázat si vysvětlit, proč máme právě teď chuť na čokoládu, pomeranč či špenát. Právě chuť na některou konkrétní potravinu signalizuje, že naše tělo potřebuje doplnit některý vitamin či minerál, který jsme mu v potřebném množství nedodali, nebo ho nadměrně při některé činnosti spotřebovali.